Překlasifikace obchodního vztahu k dodavatelům na pracovněprávní přináší celou řadu dopadů na společnost – odběratele, pro přehodnocení zaměstnavatele. Pokud se zaměřme na daňové, mohou nastat následující situace:
1. Je-li společnost v roli odběratele a vztah k dodavateli se řídí obchodním zákoníkem, zobrazí se služby přijaté od tohoto dodavatele v účetnictví a daních společnosti následovně:
1.a) Náklad na nakoupené služby od třetích osob je daňově uznatelným nákladem.
1.b) Společnost má nárok na odpočet DPH z přijaté faktury podle běžných pravidel § 72 a násl. zákona o DPH. Tedy jsou-li její výstupy pouze zdanitelná plnění, pak má plný nárok na odpočet DPH.
Tím její povinnosti zpravidla končí.
2. Ocitne-li se společnost v roli zaměstnavatele a vztah je překlasifikován na pracovněprávní podle zákoníku práce, dojde k následujícím dopadům na účetnictví a daně společnosti:
2.a) Náklady na odměnu pracovníka jsou daňově uznatelným nákladem. Je však třeba si uvědomit, že mají být nižší než částka fakturovaná dodavatelem v bodě 1.a), neboť mělo dojít ke sražení příspěvku na zákonné pojistné a zálohy na daň z příjmů fyzických osob.
2.b) Společnosti je zpochybněn nárok na odpočet DPH z přijaté faktury, neboť závislá práce není předmětem DPH.
2.c) Společnost dluží státu zálohy na daň z příjmů fyzických osob odvedenou za pracovníka.
2.d) Společnost dluží státu odvody na zákonné pojistné za pracovníka, ale i za sebe jako za zaměstnavatele.